Výtah je tu, konečně. Já mlčky otvírám dveře, abych jí pustil jako první. Ona vstoupí a místo poděkování pokračuje ve výkladu, proč jsem jí vlastně neřekl o té holce. „Já myslela, že když ti všechny moje tajnůstky říkám, tak mi budeš říkat ty tvoje!" pokračovala ve křiku. Ano, svěřovali jsme si tajemství a nikdo z nás to jinému člověku neprozradil. V tom byl náš vztah pevně vázán. Ale prostě chtěla vědět o mě všechno, což mě opravdu žralo. Stoupáme výše, a jsem rád, že si od ní zase odpočinu. Výtah najednou trhnul a zastavil se, zkusili jsme tedy zmáčknout opět čudlík směrem vzhůru. Ale nestalo se nic. Zkoušeli jsme o ještě několikrát, třeba i dolů. Nic, nepohnul se. Oba jsme si povzdechli. „To tady mám s tebou skejsnout?" zeptala se mě neopatrně Petra. Já jen odpověděl, že to snad nebude tak hrozný a zachechtal se. Nikdo se neozýval, žádné zvuky jsme neslyšeli. Všude klid jako v hrobě. Pár minut jsem mačkal čudlík zvonku a už mě to přestávalo bavit. Uběhla půlhodina a stále se nic nedělo. Jednou za čas jsem sice zazvonil, ale už jsme oba seděli na podlaze výtahu, a přáli si, aby nás už někdo dostal ven. Dveře výtahu byli dvojité. Vždy jedny přímo pro výtahu samotný a jedny na každém patře. Kouzlo moderní doby. Takže jsme ani nevěděli, jestli jsme v mezipatří či někde na patře. Ani dveře nešli tlačítkem nebo silou otevřít. Prostě jsme tam jen seděli a mlčeli. „Líbím se Ti?" zněla nečekaná otázka směrem od Petry. „Jistě!" zmohl jsem se vydechnout. Petra najednou vstala a začala se svlékat. Bylo pozdní jaro, teploty venku i v podvečer na 25°C. Tričko a podprsenka už leželi vedle mě a já jen nevěřícně zíral, co se děje. „Omlouvám se. Omlouvám se za všechno, co jsem kdy špatného řekla. Vím, byla jsem vždy na Tebe ošklivá, promiň!" sténala sundávajíc si kalhoty. Pak si ke mě klekla a pověděla mi, jak na mě poslední měsíc strašně myslí. Utvrdila se, že mě miluje od té doby, co jsem jí zachránil krk před nějakým šílencem v metru. Začala mě svlíkat taky. Ona ta půlhodina byla dosti hektická. Oba jsme byli jako sopky před erupcí, jak jsme se okřikovali. Když jsem přišel k sobě, bez váhání jsem svlékl zbytek oblečení. Ve stoje, nahý, začali jsme se líbat a v tom okamžiku jsem poznal, jak moc ji mám vlastně i já rád. Je to něco jako, když si prostě nejste jistí tím, co si myslí ten druhý. Naštěstí ten sexuální záchvat chytl jí, nejsem si jist, zda-li bych to zvládl já. Spíše ne. O to bylo moje překvapení větší, když jsme se jěště před chvílí pořádně hádali. Bez žádných větších předeher jsme na to vlítli. Zasunul jsem jí to zezadu ve stoje, chytil ji za prsa a začal třít našimi oběmi genitáliemi. Konečně poznávám i její druhou stránku člověka. Tu vzrušenou a zkušenou dívku, co má za sebou praxi z diskoték. Líbilo se nám to. Dělal jsem jí, ona vzdychala. Když jí to omrzelo a chtěla vyzkoušet něco nového, vyklouzla mi z mého údu, otočila se a vyskočila mi na pas. Postřeh mi nechyběl, chytil jsem jí a už nepustil. Držel jsem jí za zadek a napíchnul jsem si jí. Hopsala mi v náručí, líbaje mě na krku a poté na puse. Byl bych moc rychle, zastavil jsem jí. Využili jsme výšku výtahu a já si jí opřel o stěnu, vyzvedl a přistoupil blíž. Moje pusa byla ve výšce jejího klitorisu, takže jsem jí uspokojoval jazykem. Za hlasitého vzdychání se udělala. Paráda, pochválil jsem se. Když se vzpamatovala, přikrčila se a začala mi ho masírovat jejími plnými rty. Skvělá práce, bylo to úžasné. Jenže najednou se otevřeli dveře výtahu, přesně na patře a uprostřed stáli dva staří lidé, hledící nevěřícně na nás. Byla to její babička s dědou. Vedle nich stáli dva mladší opraváři výtahu, kteří se začali smát a zatleskali nám. S Petrou jsme zrudli jako raci, rychle se oblékli a vypadli pryč. Šli jsme se projít, ale v ten den už nic nebylo. Péťě bylo líto, že nedokončila svojí práci, ale já jí utěšoval, že si to vynahradíme jindy.