Jednou navečer zazvonil zvonek. „Kdo sem zase leze,“ řekl jsem si, ale šel otevřít. Byl to Pavel, bratr holky, se kterou jsem ještě před necelým rokem chodil. Kupodivu to byl jediný z její rodiny, se kterým jsem se snesl a vlastně dodnes stýkal. „Ahoj, Pavle, pojď dál,“ řekl jsem a nálada se mně viditelně zlepšila. Odešel také od své ženy, a tak jsme si měli o čem vykládat. O čem jiném než o ženských. Oba jsme měli zážitků až až. Nalili jsme si, zapálili a začali jsme si, už po kolikáté, vykládat své zážitky. Byl o něco mladší než já, ale zažil víc. „Už jsem zkusil kdeco, jen s mužským ještě ne,“ zakončil se smíchem svůj příběh.